1.
Společná zemědělská politika je tradičně spojována se zemědělskými přebytky, takzvanými mléčnými jezery a máselnými horami. Nařízením (ES) č. 1782/2003 ( 2 ) však byla podpora evropského zemědělství oddělena od produkce jednotlivých podniků. Tato úprava zavedla jednotnou platbu, která není závislá na produkci.

2.
Při přechodu na nový systém se výše jednotné platby určí na základě přímých plateb, které obdržel dotyčný podnik podle dříve platné úpravy během určitých referenčních období. Tyto platby se ještě odvíjely od objemu produkce.

3.
Pokud se nicméně podniky během těchto období podílely na agroenvironmentálních opatřeních, byla jejich produkce s nejvyšší pravděpodobností snížena, takže obdržely nižší přímé podpory než srovnatelné podniky. Nařízení č. 1782/2003 tudíž pro tyto případy obsahuje režim mimořádných okolností, podle kterého se pro účely výpočtu jednotné platby zohledňují pouze referenční období, která nebyla dotčena účastí na agroenvironmentálních opatřeních.

4.
Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká francouzské právní úpravy upřesňující tento režim mimořádných okolností. Confédération paysanne se brání tomu, aby byly jednotné platby pro podniky, které se podílely na agroenvironmentálních opatřeních, vypočítávány na základě přímých podpor během dřívějších období, a vytýká Francii, že zohledňuje kromě referenčních období stanovených v nařízení ještě i dřívější období. Kromě toho musí být v této souvislosti objasněno, zda se režim mimořádných okolností použije jen v případě, kdy je produkce podniku „vážně“ ovlivněna agroenvironmentálními opatřeními, jak stanoví francouzské znění nařízení, nebo zda stačí pouhé ovlivnění, což by odpovídalo ostatním jazykovým verzím.
II – Právní rámec
A – Unijní právo

5.
K výpočtu jednotných podpor pro zemědělce podle nařízení č. 1782/2003 29. bod odůvodnění stanoví:
„Za účelem stanovení částky, na kterou by měl mít zemědělec v rámci nového režimu nárok, je vhodné odvolat se na částky, které mu byly poskytnuty během referenčního období. […]“

6.
Příslušná úprava je zakotvena v čl. 37 odst. 1 nařízení č. 1782/2003:
„Referenční částka představuje tříletý průměr celkových částek plateb poskytnutých zemědělci […] v každém kalendářním roce referenčního období podle článku 38 […]“

7.
Podle článku 38 nařízení č. 1782/2003 zahrnuje referenční období kalendářní roky 2000, 2001 a 2002.

8.
Článek 40 nařízení č. 1782/2003 obsahuje úpravu pro případ mimořádných okolností:
„(1)   Odchylně od článku 37 je každý zemědělec, jehož produkce byla během referenčního období vážně ovlivněna případem vyšší moci nebo mimořádnými okolnostmi, které nastaly před uvedeným referenčním obdobím nebo během něj, oprávněn požádat, aby byla referenční částka vypočítána na základě kalendářního roku nebo kalendářních let referenčního období, která nebyla ovlivněna případem vyšší moci nebo mimořádnými okolnostmi.
(2)   Pokud bylo případem vyšší moci nebo mimořádnými okolnostmi ovlivněno celé referenční období, vypočítá členský stát referenční částku na základě období 1997 až 1999.
[…] V těchto případech se odstavec 1 použije obdobně.
[…]
[…]
(5)   Odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku se přiměřeně použijí pro zemědělce, kteří během referenčního období podléhali agroenvironmentálním závazkům podle nařízení [Rady] (EHS) č. 2078/92[ ( 3 )] a (ES) č. 1257/1999[ ( 4 )] […].
Pokud se opatření uvedená v prvním pododstavci vztahují zároveň na referenční období i na období uvedené v odstavci 2 tohoto článku, stanoví členské státy podle objektivních kritérií referenční částku v souladu s prováděcími pravidly […] a to takovým způsobem, aby bylo zajištěno rovné zacházení se zemědělci a aby se zabránilo narušení trhu a hospodářské soutěže.“

9.
Uvedená prováděcí pravidla v nařízení (ES) č. 795/2004 ( 5 ) jsou pro projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce irelevantní.

10.
Ke dni 1. ledna 2009 bylo podle článků 146 a 149 nařízení (ES) č. 73/2009 ( 6 ) zrušeno nařízení č. 1782/2003 a nahrazeno výše uvedeným nařízením. Podle čl. 33 odst. 1 písm. a) nařízení č. 73/2009 se jednotné platby určí na základě platebních nároků podle nařízení č. 1782/2003.
B – Francouzské právo

11.
Článek 1 odst. 9 nařízení č. 2006-710 ze dne 19. června 2006 o zavedení podpory příjmů stanovené nařízením Rady (ES) č. 1782/2003 upřesňuje režim mimořádných okolností v tom smyslu, že se u agroenvironmentálních opatření uplatní jen tehdy, jestliže vede ke snížení přímé podpory o 20 % v porovnání s obdobími, během kterých se podnik nepodílel na agroenvironmentálních opatřeních:
„Pro účely použití čl. 40 odst. 5 [nařízení č. 1782/2003] […] se mohou zohlednit jen agroenvironmentální závazky obsažené v seznamu stanoveném ve výnosu Ministre chargé de l’agriculture, které případně vedly ke snížení nejméně 20 %:
—
buď částky podpor obdržené v dotyčných letech v souladu s pravidly na základě dotčeného výnosu, ve vztahu k částce podpor poskytnutých za roky nedotčené referenčním obdobím […];
—
[…]“

12.
Článek 7 výnosu ze dne 20. listopadu 2006, kterým se provádí nařízení č. 2006-710 ze dne 19. června 2006, ve znění výnosu ze dne 23. února 2010, doplňuje toto ustanovení o pravidla výpočtu a objasňuje, že se za referenční období považuje poslední rok, během kterého se ještě neuplatnilo žádné agroenvironmentální opatření. Tento rok však nesmí předcházet roku 1992:
„Článek 7. – (1) Podléhal‑li zemědělec v každém roce tříletého referenčního období některému z agroenvironmentálních závazků definovaných v článku 3 tohoto výnosu, odpovídá převodní poměr vypočítaný pro účely použití čl. 1 odst. 9 výše uvedeného nařízení ze dne 19. června 2006 vztahu mezi:
—
rozdílem mezi částkou podpor obdržených v průběhu posledního roku, která se netýkala agroenvironmentálních závazků, a průměrem podpor obdržených v průběhu referenčního období
—
a částkou tohoto rozdílu a referenční částkou vypočtenou podle ustanovení článku 37 výše uvedeného nařízení č. 1782/2003.
[…]
(2)   Dosáhne‑li převodní poměr vypočítaný podle odst. 1 prahové hodnoty uvedené v čl. 1 odst. 9 výše uvedeného nařízení ze dne 19. června 2006 ve výši 20 %, připočte se k jeho referenční částce, která se vypočítá podle článku 37 výše uvedeného nařízení č. 1782/2003 […] další částka.
Připočtená částka odpovídá rozdílu mezi částkou podpor přijatou během posledního roku, který nebyl dotčen agroenvironmentálním závazkem, a průměrnou částkou podpor přijatých v průběhu referenčního období.
(3)   Pro účely použití tohoto článku nesmí poslední rok, který není dotčen agroenvironmentálním závazkem, předcházet roku 1992.“
III – Vnitrostátní řízení a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

13.
Confédération paysanne je zájmovým sdružením francouzských zemědělců. V řízení před Conseil d’État týkajícím se kontroly norem napadá Confédération paysanne výše uvedenou francouzskou úpravu konkretizace režimu mimořádných okolností podle článku 40 nařízení č. 1782/2003. Kritizuje přitom výpočet jednotné platby na základě přímé platby během dřívějších období s tím, že kromě referenčních období stanovených v nařízení jsou zohledňována i dřívější období.

14.
V tomto řízení předkládá francouzská Státní rada Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
1.
Opravňují ustanovení čl. 40 odst. 1 a 5 nařízení č. 1782/2003, s ohledem na své znění, ale i na svůj účel, členské státy k tomu, aby právo na valorizaci referenční částky u zemědělců, jejichž produkce byla vážně ovlivněna agroenvironmentálními závazky, jimž po celé referenční období nebo po jeho část podléhali, založily na porovnání částky přímých plateb získané v letech, která byla ovlivněna těmito závazky, s částkou těchto plateb, kterou získali v letech, jež jimi ovlivněna nebyla?
2.
Opravňují ustanovení čl. 40 odst. 2 a 5 nařízení č. 1782/2003 členské státy k tomu, aby právo na valorizaci referenční částky u zemědělců, jejichž produkce byla vážně ovlivněna agroenvironmentálním závazkem, kterému podléhali v průběhu celého referenčního období, založily na srovnání částky přímých plateb získané v posledním roce, který nebyl ovlivněn agroenvironmentálním závazkem, včetně případu, kdy tento rok o více než osm let předchází referenčnímu období, s průměrnou roční výší přímých plateb získanou v průběhu referenčního období?

15.
Písemné části řízení a jednání konaného dne 18. dubna 2013 se zúčastnily Confédération paysanne, Francouzská republika a Evropská komise.
IV – Právní posouzení

16.
Pro účely odpovědi na předběžné otázky je nejprve třeba přiblížit režim mimořádných okolností podle článku 40 nařízení č. 1782/2003 (viz k tomu bod A). Pro účely poskytnutí užitečné odpovědi na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ( 7 ) je následně třeba zabývat se blíže znakem ovlivnění produkce (k tomu viz bod B). Konečně je třeba vyjasnit, do jaké míry je určující objem přímých plateb, a nikoli ovlivnění produkce (viz k tomu bod C), a která referenční období mohou být zohledněna (viz k tomu bod D).
A – K systému článku 40 nařízení č. 1782/2003

17.
Přímé platby podle nařízení č. 1782/2003, takzvané jednotné platby, se podle článků 37 a 38 vypočítávají na základě referenčních částek. Odvíjejí se od přímých plateb zaplacených podle dříve platných pravidel příslušným zemědělcům během kalendářních let 2000, 2001 a 2002.

18.
Nová jednotná platba nezávisí na aktuálním objemu produkce. Její výše je nicméně nepřímo ovlivněna dřívější produkcí, neboť referenční přímé platby v minulosti se odvíjely od tehdejší produkce.

19.
Výše těchto přímých plateb však byla pravděpodobně snížena, když se zemědělci během referenčního období podíleli na agroenvironmentálních opatřeních. Taková opatření totiž často podmiňují snížení produkce. Článek 40 odst. 5 první pododstavec nařízení č. 1782/2003 totiž považuje účast na určitých agroenvironmentálních opatřeních za období, v nichž byla produkce zemědělce ovlivněna vyšší mocí nebo mimořádnými okolnostmi.

20.
Pokud vyšší moc nebo mimořádné okolnosti ovlivnily produkci, může zemědělec podle čl. 40 odst. 1 nařízení č. 1782/2003 požádat, aby při výpočtu referenční částky nebyla zohledněna období, ve kterých došlo k ovlivnění. V případě ovlivnění agroenvironmentálními opatřeními ve smyslu čl. 40 odst. 5 prvního pododstavce se však následně období účasti na těchto opatřeních nezohlední ( 8 ). Pojmem ovlivnění se budu zabývat níže ( 9 ).

21.
Byla‑li nicméně produkce podniku v kalendářních letech 2000, 2001 a 2002 trvale ovlivněna agroenvironmentálními opatřeními, je třeba vycházet z jiného srovnávacího období. Tímto obdobím je podle čl. 40 odst. 2 nařízení č. 1782/2003 období let 1997 až 1999.

22.
Pokud nicméně účast na agroenvironmentálních opatřeních probíhala i během tohoto náhradního období, je třeba vypočítat referenční částku jiným způsobem. Pro tyto případy stanoví členské státy podle čl. 40 odst. 5 druhého pododstavce nařízení č. 1782/2003 referenční částku na základě objektivních kritérií a takovým způsobem, aby bylo zajištěno rovné zacházení se zemědělci a aby se zabránilo narušení trhu a hospodářské soutěže.
B – K nezbytnému ovlivnění produkce

23.
Otázky Conseil d’État se zaměřují na to, zda jsou určité metody valorizace referenční částky podle čl. 40 odst. 1, 2 a 5 nařízení č. 1782/2003 přípustné. Vychází přitom na základě francouzského znění nařízení z toho, že i podmínkou uplatnění režimu mimořádných okolností ve smyslu tohoto ustanovení je vážné ovlivnění. Zejména Komise z toho dovozuje další prostor pro uvážení členských států.

24.
Mezi původními jazykovými verzemi nařízení č. 1782/2003, které bylo přijato ještě v jedenácti jazycích, nicméně kvalifikuje ovlivnění pojmem „vážně“výlučně francouzské znění. Španělské, italské, portugalské a finské znění oproti tomu odpovídají německé verzi, která předpokládá pouze ovlivnění. V ostatních zněních, tj. v dánském, řeckém, anglickém, nizozemském a švédském, se předpokládá „nepříznivé ovlivnění“, a vážné ovlivnění se tudíž rovněž nevyžaduje.

25.
Různé jazykové verze stejného ustanovení unijního práva musí být vykládány jednotně. Pokud se jednotlivé verze liší, musí být toto ustanovení v zásadě vykládáno na základě celkové systematiky a účelu právního předpisu, do jehož rámce patří ( 10 ). Různé jazykové verze jednoho ustanovení je však třeba vykládat také podle skutečné vůle jeho autora ( 11 ).

26.
Nutný stupeň ovlivnění není v dostupných informacích o legislativním procesu zmíněn. Různé jazykové verze se nacházejí již v čl. 43 odst. 1 návrhu Komise, který již v podstatě stanovil obecný režim mimořádných okolností podle čl. 40 odst. 1 až 4 nařízení č. 1782/2003 ( 12 ). Dokumentace z jednání Rady poukazuje nicméně na účel zahrnutí ovlivnění agroenvironmentálními opatřeními do režimu mimořádných okolností ( 13 ). Byla totiž spatřována paralela k případům, v nichž měli zemědělci nárok na další mléčné kvóty, neboť během určitých referenčních období zastavili svou produkci proti zaplacení odměny ( 14 ).

27.
Stejně jako tito producenti mléka nemůže být ani zemědělec, který splnil agroenvironmentální závazky podle nařízení č. 2078/92 a nařízení č. 1257/99, znevýhodněn z tohoto důvodu v rámci pozdější unijní podpory. Nemohl totiž předvídat, že by jeho rozhodnutí mohlo mít důsledky pro budoucí přímé platby podle později přijatého nařízení ( 15 ). Takového znevýhodnění by se však bylo třeba obávat, pokud by se do výpočtu jednotné platby, která již nezávisí na produkci, zahrnovaly přímé platby odvíjející se od produkce, které byly sníženy z důvodu účasti na agroenvironmentálních opatřeních, která ovlivnila produkci.

28.
Smyslem zahrnutí agroenvironmentálních opatření do článku 40 nařízení č. 1782/2003 tedy není vyhnout se nespravedlivé tvrdosti. Podle Soudního dvora je čl. 40 odst. 5 a 1 nařízení č. 1782/2003 naopak výrazem zásady právní jistoty. Podle této obecné zásady unijního práva musí být právní úprava Unie uložená právním subjektům jasná a přesná, tak aby tyto subjekty byly schopny jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti a postupovat podle toho ( 16 ). Tato zásada se uplatní obzvláště striktně vůči právní úpravě, která může mít finanční důsledky ( 17 ).

29.
Vzhledem k tomu, že při účasti na agroenvironmentálních opatřeních nebylo zjevné, že jimi budou ovlivněny budoucí nároky na podpory, musela být úprava ustanovení o jednotně platbě doplněna článkem 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 v tom smyslu, aby zemědělci, kteří převzali agroenvironmentální závazky, nebyli znevýhodněni, neboť v referenčním období podléhali těmto závazkům ( 18 ).

30.
Správně se však jedná kromě zásady právní jistoty také a především o zásadu ochrany legitimního očekávání, neboť zemědělci se mohli spoléhat na to, že z důvodu své účasti na časově omezených agroenvironmentálních opatřeních nebudou nijak znevýhodněni při poskytování budoucích podpor v rámci Unie ( 19 ). Kromě toho by mohla být porušena zásada rovnosti, pokud by bylo s podniky, které se účastnily agroenvironmentálních opatření, zacházeno stejně jako s podniky, které produkovaly normálně. A konečně by byli zemědělci odrazeni od toho, aby se v budoucnu podíleli na agroenvironmentálních opatřeních, pokud by byla snížena podpora po uplynutí opatření. Bylo by to v rozporu cílem Unie zabezpečit podle článku 191 SFEU a článku 37 Listiny základních práv vysokou úroveň ochrany životního prostředí. Tento cíl musí být zohledněn podle článku 11 SFEU ( 20 ) v rámci všech politik Unie, tedy i v rámci společné zemědělské politiky.

31.
Za takovéto situace není nutno omezovat režim mimořádných okolností v případě, že je subjekt dotčen agroenvironmentálními opatřeními, na vážná ovlivnění produkce. Naopak, i za mírná ovlivnění musí být v zásadě poskytnuta kompenzace. Cílem musí být, aby na podniky, které se podílely na agroenvironmentálních opatřeních, bylo při výpočtu referenční částky podle článku 40 nařízení č. 1782/2003 nahlíženo jako na normálně produkující podniky.

32.
Oproti názoru Komise nemůže být členským státům vymezen širší prostor pro uvážení při bližší konkretizaci pojmu ovlivnění. Sporná je zejména prahová hodnota při snížení přímé podpory o 20 %, platná ve Francii. Členské státy mohou prostřednictvím kritérií de minimis nanejvýš vyjmout z režimu mimořádných okolností zcela irelevantní ovlivnění, jejichž správa je nepoměrná k výhodám poskytnutým dotčeným podnikům ( 21 ).

33.
O otázce, zda musí být tato úvaha přenesena na případy vyšší moci nebo mimořádné okolnosti podle čl. 40 odst. 1 nařízení č. 1782/2003, není v tomto případě nutno rozhodnout. Oproti názoru Francie, kdyby bylo s dotčenými podniky zacházeno jinak než s podniky, které se podílely na agroenvironmentálních opatřeních, nepředstavovalo by to porušení zásady rovného zacházení. Pouze posledně jmenované podniky se totiž mohou dovolávat zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání jakož i ochrany životního prostředí, což může odůvodnit rozdíly při přechodu na jednotnou platbu.

34.
Souhrnně lze konstatovat, že podmínkou nároků podle čl. 40 odst. 1 a 5 nařízení č. 1782/2003 je, že produkce zemědělce v referenčním období byla omezena agroenvironmentálními závazky; ovlivnění nemusí být vážné.
C – K první otázce

35.
Podstatou první otázky Conseil d’État je, zda čl. 40 odst. 1 a 5 nařízení č. 1782/2003 umožňuje členským státům, aby svůj nárok na valorizaci referenční částky pro zemědělce, jejichž produkce byla ovlivněna v důsledku agroenvironmentálních závazků, kterým podléhali během celého referenčního období nebo jeho části, zakládali na rozdílu mezi přímými platbami v letech, která byla těmito opatřeními dotčena, a v letech, která jimi dotčena nebyla.

36.
Zdá se sice, že tato otázka míří na výši vyrovnacího nároku podle čl. 40 odst. 1 nařízení č. 1782/2003, tedy na právní následek této úpravy. Týká se nicméně i jedné z jeho podmínek, ovlivnění produkce, neboť valorizace referenční částky má vyrovnat právě důsledky tohoto ovlivnění.

37.
Confédération paysanne správně zdůrazňuje, že podmínkou čl. 40 odst. 1 nařízení č. 1782/2003 není snížení přímé podpory, ale ovlivnění produkce.

38.
Jak nicméně uvádí Komise, toto ustanovení neupravuje, jak má být toto ovlivnění zjištěno. Francie a Komise kromě toho uvádějí a není jim v tomto ohledu oponováno, že přímé platby před rokem 2003 vycházely z produkce podniku. Tyto přímé platby jsou tudíž vhodným ukazatelem objemu produkce.

39.
Jak kromě toho zdůrazňuje Francie, i zákonodárce Unie v minulosti vycházel z objemu plateb jakožto ukazatele pro budoucí jednotnou platbu. Podle první věty 29. bodu odůvodnění nařízení č. 1782/2003 je za účelem stanovení částky, na kterou by měl mít zemědělec v rámci nového režimu nárok, vhodné odvolat se na částky, které mu byly poskytnuty během referenčního období. Tento cíl provádí článek 37 tím, že stanoví, že rozhodná referenční částka odpovídá v běžném případě průměru plateb, které zemědělec obdržel během referenčního období podle článku 38. Pokud se ovlivnění ve smyslu čl. 40 odst. 1 týkalo celého referenčního období, je namísto toho třeba podle čl. 40 odst. 2 vycházet z plateb v letech 1997 až 1999.

40.
Výpočet jednotné platby na základě přímých plateb během let 2000 až 2003 nebo subsidiárně během let 1997 až 1999 tudíž odpovídá systému nařízení č. 1782/2003. O otázce, do jaké míry mohou být zohledněna i předchozí léta, bude pojednáno v rámci odpovědi na druhou otázku.

41.
Confédération paysanne namítá, že nařízení č. 1257/1999 a prováděcí nařízení (ES) č. 445/2002 ( 22 ) vypočítávají podporu pro provádění agroenvironmentálních opatření v důsledku omezení produkce. Zde se nicméně jedná o jiný systém úpravy, který zákonodárce Unie nepřevzal do režimu mimořádných okolností podle nařízení č. 1782/2003.

42.
Na první otázku je tudíž nutno odpovědět v tom smyslu, že čl. 40 odst. 1, 2 a odst. 5 první pododstavec, jakož i články 37 a 38 nařízení (ES) č. 1782/2003 zavazují členské státy k tomu, aby při výpočtu nároku na valorizaci referenční částky pro zemědělce, jejichž produkce byla ovlivněna v důsledku agroenvironmentálních závazků, kterým podléhali během celého referenčního období nebo v jeho části, vycházely z rozdílu mezi přímými platbami v letech, která byla těmito opatřeními dotčena, a v letech, která jimi dotčena nebyla.
D – Ke druhé otázce

43.
Podstatou druhé otázky je žádost o objasnění, zda čl. 40 odst. 2 a 5 nařízení (ES) č. 1782/2003 umožňuje členským státům, aby při výpočtu nároku na valorizaci referenční částky pro zemědělce, jejichž produkce byla ovlivněna v důsledku agroenvironmentálních závazků, kterým podléhali během let 1997 a 2002, vycházely z rozdílu mezi přímými platbami v roce, který nebyl dotčen agroenvironmentálními opatřeními, a průměrnou roční částkou přímých plateb v referenčním období. Jakožto roky nedotčené agroenvironmentálními opatřeními přicházejí podle čl. 7 odst. 3 výnosu ze dne 20. listopadu 2006, ve znění výnosu ze dne 23. února 2010, v úvahu kalendářní roky 1992 až 1996.

44.
Základem francouzské právní úpravy je čl. 40 odst. 5 druhý pododstavec nařízení č. 1782/2003. Podle tohoto ustanovení musí Francie stanovit referenční částku podle objektivních kritérií a takovým způsobem, aby bylo zajištěno rovné zacházení se zemědělci a aby se zabránilo narušení trhu a hospodářské soutěže.

45.
Jak uvádějí Francie a Komise, je zohlednění dřívějších období podpor v podstatě objektivním kritériem. Sporná je ovšem otázka, zda je zajištěno i rovné zacházení se zemědělci. V tomto ohledu je nejprve třeba objasnit, jaký prostor pro uvážení mají členské státy při zajišťování rovného zacházení.

46.
Soudní dvůr poskytl členským státům pro úpravu podobnou čl. 40 odst. 5 druhému pododstavci nařízení č. 1782/2003 poměrně velkorysý prostor pro uvážení. Jedná se o čl. 42 odst. 4, který jim ukládá určení dalších referenčních částek pro zemědělce, kteří se nacházejí ve specifické situaci. Toto ustanovení stanoví stejně jako čl. 40 odst. 5 druhý pododstavec uplatnění objektivních kritérií k zajištění rovného zacházení se zemědělci a zabránění narušení trhu a hospodářské soutěže. Přitom mohou členské státy uplatnit referenční částky ve výši 0 eur a uplatnit prahové hodnoty ve výši 500 eur ( 23 ).

47.
Navzdory podobnostem v textu však čl. 40 odst. 5 druhý pododstavec a čl. 42 odst. 4 nařízení č. 1782/2003 nemají srovnatelný cíl. První ustanovení má být výrazem zásad ochrany legitimního očekávání a právní jistoty ( 24 ), kdežto posledně uvedené ustanovení zahrnuje situace, v nichž se právě o ochranu legitimního očekávání nejedná ( 25 ).

48.
Prostor pro uvážení podle čl. 42 odst. 4 nařízení č. 1782/2003 tudíž nelze přenést na čl. 40 odst. 5 druhý pododstavec. Pro toto ustanovení platí naopak závěry, které jsem dovodila z pojmu ovlivnění ( 26 ). Prostor pro uvážení členských států je tudíž omezený.

49.
V důsledku toho je třeba pro posouzení, zda právní úprava členského státu zajišťuje rovné zacházení s podniky, stanovit přísná měřítka. Zejména je třeba podstatným způsobem zohlednit úvahy zákonodárce Unie. Ten výslovně omezil zohlednění dřívějších období podpor na roky 1997 až 2002, ačkoli mohl bez problémů zohlednit dřívější období. Je tudíž třeba se domnívat, že nepovažoval podporu během všech období před rokem 1997 za srovnatelnou s podporou během let 2000 až 2002. Tato úvaha by nicméně nebyla naplněna, kdyby členské státy mohly ve vlastním režimu mimořádných okolností podle čl. 40 odst. 5 druhého pododstavce nařízení č. 1782/2003 jednoduše zohledňovat dřívější období.

50.
Tuto úvahu potvrzují zejména argumenty Komise pro roky 1992 a 1993. Podle nich činila celková částka přímých plateb ve Francii přibližně 10 % plateb poskytnutých v pozdějších letech. Je proto téměř vyloučeno, že by mohlo být dosaženo přiměřené kompenzace ovlivnění na základě plateb během těchto let.

51.
Oproti tomu bylo podle Komise dosaženo v letech 1995 a 1996 ve Francii přibližně stejné částky přímých plateb jako v následujících letech a v roce 1994 to bylo již alespoň 75 %.

52.
Z těchto tvrzení nicméně nelze dovodit, že je lze v rozporu s úvahami zákonodárce použít jakožto základ pro srovnání platby v letech 1995 a 1996 nebo snad i v roce 1994. Není totiž nikterak zaručeno, že i jednotlivé přímé platby během těchto let byly srovnatelné s platbami v letech 1997 až 2002.

53.
Proto čl. 40 odst. 5 druhý pododstavec nařízení č. 1782/2003 neumožňuje členským státům, aby stanovily nad rámec článku 38 a čl. 40 odst. 2 další referenční období.

54.
Cílem úpravy členského státu podle čl. 40 odst. 5 druhého pododstavce nařízení č. 1782/2003 musí být naopak uvedení dotčených podniků při výpočtu referenční částky do takového postavení, jako kdyby se během let 2000 až 2002 nepodílely na agroenvironmentálních opatřeních.

55.
Výpočet referenční částky na základě skutečného ovlivnění výroby, upřednostňovaný Confédération paysanne, by v zásadě vedl k dosažení tohoto cíle. Pro účely zjištění ovlivnění by bylo možno např. vycházet ze srovnatelných podniků nebo ploch nebo zohlednit produkci před zahájením agroenvironmentálních opatření. Následně by bylo možné vypočítat, jaké přímé platby by byly v letech 2000 až 2002 splatné bez agroenvironmentálních opatření. Vzhledem k tomu, že podle údajů poskytnutých Francií by bylo možno na základě přímých plateb během let 1997 až 2002 rozhodnout téměř o všech případech, bylo by toto poněkud náročné zkoumání namístě.

56.
Nelze nicméně vyloučit, že k plné kompenzaci ovlivnění produkce jsou vhodné i jiné metody. Nelze tudíž konstatovat, že přípustné kritérium provedení čl. 40 odst. 5 druhého pododstavce nařízení č. 1782/2003 představuje pouze ovlivnění produkce.

57.
Na druhou otázku je tudíž třeba odpovědět, že čl. 40 odst. 2 a 5 nařízení (ES) č. 1782/2003 neumožňuje členským státům zakládat nárok na valorizaci referenční částky pro zemědělce, jejichž produkce byla ovlivněna v důsledku agroenvironmentálních závazků, kterým podléhali během let 1997 a 2002, na rozdílu mezi částkou přímých plateb přijatých v posledním roce nedotčeném agroenvironmentálními závazky a roční průměrnou částkou přímých plateb v referenčním období. Naopak musejí být dotčené podniky při výpočtu referenční částky za použití čl. 40 odst. 5 druhého pododstavce nařízení (ES) č. 1782/2003 uvedeny do takového postavení, jako kdyby se během let 2000 až 2002 nepodílely na agroenvironmentálních opatřeních.
V – Závěry

58.
Soudnímu dvoru proto navrhuji, aby rozhodl následovně:
„1.
Podmínkou nároků podle čl. 40 odst. 1 a 5 nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, je, aby produkce zemědělce v referenčním období byla ovlivněna agroenvironmentálními závazky; toto ovlivnění nemusí být vážné.
2.
Článek 40 odst. 1, 2 a odst. 5 první pododstavec, jakož i články 37 a 38 nařízení (ES) č. 1782/2003 ukládají členským státům, aby nárok na valorizaci referenční částky pro zemědělce, jejichž produkce byla ovlivněna v důsledku agroenvironmentálních závazků, kterým podléhali během celého referenčního období nebo jeho části, založili na rozdílu mezi přímými podporami v letech, která byla těmito opatřeními dotčena, a v letech, která jimi dotčena nebyla.
3.
Článek 40 odst. 2 a 5 nařízení (ES) č. 1782/2003 neumožňuje členským státům zakládat nárok na valorizaci referenční částky pro zemědělce, jejichž produkce byla ovlivněna v důsledku agroenvironmentálních závazků, kterým podléhali během let 1997 a 2002, na rozdílu mezi částkou přímých plateb přijatých v posledním roce nedotčeném agroenvironmentálními závazky a roční průměrnou částkou přímých plateb v referenčním období. Naopak dotčené podniky musejí být při výpočtu referenční částky za použití čl. 40 odst. 5 druhého pododstavce nařízení (ES) č. 1782/2003 uvedeny do takového postavení, jako kdyby se během let 2000 až 2002 nepodílely na agroenvironmentálních opatřeních.“
( 1 ) – Původní jazyk: němčina.
( 2 ) – Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269), naposledy změněné nařízením Rady (ES) č. 1009/2008 ze dne 9. října 2008 (Úř. věst. L 276, s. 1), zrušené nařízením Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. L 30, s. 16).
( 3 ) – Nařízení Rady (EU) č. 2078/92 ze dne 30. června 1992 o způsobech zemědělské produkce slučitelných s požadavky na ochranu životního prostředí a zachování venkova (Úř. věst. L 215, s. 85).
( 4 ) – Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (Úř. věst. L 160, s. 80; Zvl. vyd. 03/25, s. 391).
( 5 ) – Nařízení Komise (ES) č. 795/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, (Úř. věst. L 141, s. 1; Zvl. vyd. 02/11, s. 286), naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 370/2009 ze dne 6. května 2009 (Úř. věst. L 114, s. 9) a zrušené nařízením Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 316, s. 1).
( 6 ) – Citované v poznámce pod čarou 2.
( 7 ) – Viz rozsudky ze dne 12. července 1979, Union Laitière Normande (244/78, Recueil, s. 2663, bod 5), ze dne 12. prosince 1990, SARPP (C-241/89, Recueil, s. I-4695, bod 8), a ze dne 29. ledna 2008, Promusicae (C-275/06, Sb. rozh. s. I-271, bod 42).
( 8 ) – Rozsudek ze dne 11. listopadu 2010, Grootes (C-152/09, Sb. rozh. s. I-11285, bod 60).
( 9 ) – Viz níže, body 23 a násl.
( 10 ) – Rozsudky ze dne 5. prosince 1967, van der Vecht (19/67, Recueil, s. 462, 473), ze dne 27. října 1977, Bouchereau (30/77, Recueil, s. 1999, body 13 a 14), ze dne 14. června 2007, Euro Tex (C-56/06, Sb. rozh. s. I-4859, bod 27), a ze dne 21. února 2008, Tele2 Telecommunication (C-426/05, Sb. rozh. s. I-685, bod 25).
( 11 ) – Rozsudky ze dne 12. listopadu 1969, Stauder (29/69, Recueil, s. 419, bod 3), ze dne 7. července 1988, Moksel Import a Export (55/87, Recueil, s. 3845, bod 49), ze dne 20. listopadu 2001, Jany a další (C-268/99, Recueil, s. I-8615, bod 47), ze dne 27. ledna 2005, Junk (C-188/03, Sb. rozh. s. I-885, bod 33), a ze dne 22. října 2009, Zurita García a Choque Cabrera (C-261/08 a C-348/08, Sb. rozh. s. I-10143, bod 54).
( 12 ) – COM(2003) 23 final.
( 13 ) – Viz „non‑paper“„Single payment scheme/Special cases/National Reserve“, otištěný v příloze IV dokumentu Rady 9971/03 ze dne 3. června 2003, zde bod 1 první řádek.
( 14 ) – Rozsudek ze dne 28. dubna 1988, Mulder (120/86, Recueil, s. 2321, bod 24).
( 15 ) – Rozsudek Grootes (citovaný v poznámce pod čarou 8, bod 44).
( 16 ) – Rozsudky ze dne 11. června 2009, Nijemeisland ( C‑170/08, Sb. rozh. s. s. I‑5127, bod 44), a Grootes (citovaný v poznámce pod čarou 8, bod 43).
( 17 ) – Rozsudky ze dne 16. března 2006, Emsland‑Stärke (C-94/05, Sb. rozh. I-2619, bod 43), ze dne 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun (C-248/04, Sb. rozh. s. I-10211, bod 79), a ze dne 13. března 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další (C-383/06 až C-385/06, Sb. rozh. s. I-1561, bod 52).
( 18 ) – Rozsudek Grootes (citovaný v poznámce pod čarou 8, bod 36).
( 19 ) – K tomuto viz ustanovení stanovisko generálního advokáta Mazáka ze dne 8. července 2010, Grootes (C-152/09, Sb. rozh. I-11285, bod 30), a v zásadě i rozsudek Mulder (citovaný v poznámce pod čarou 14, body 24, 26 a 27).
( 20 ) – Viz rovněž devátý bod odůvodnění preambule Smlouvy o EU.
( 21 ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2009, Elbertsen (C-449/08, Sb. rozh. s. I-10241, bod 43).
( 22 ) – Nařízení Komise ze dne 26. února 2002, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1257/1999 (Úř. věst. L 74, s. 1; Zvl. vyd. 03/35, s. 269).
( 23 ) – Rozsudek Elbertsen (citovaný v poznámce pod čarou 21, body 34 a 46).
( 24 ) – Viz výše, body 28 a násl.
( 25 ) – Rozsudek Elbertsen (citovaný v poznámce pod čarou 21, bod 45).
( 26 ) – Viz výše, bod 32.

Full & Egal Universal Law Academy