Žaloba podaná dne 22. listopadu 2007 – Deutsche Post v. Komise
(Věc T-421/07)
(2008/C 22/86)
Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení
Žalobkyně: Deutsche Post AG (Bonn, Německo) (zástupci: J. Sedemund a T. Lübbig, Rechtsanwälte)
Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně
—
Zrušit rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 12. září 2007„Státní podpora C 36/2007 (ex NN 25/2007) – Státní podpora ve prospěch Deutsche Post AG, výzva k podání připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES“;
—
uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Komise zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES ohledně státní podpory C 36/07 (ex NN 25/07). Toto rozhodnutí bylo Německu sděleno dopisem ze dne 12. září 2007 (Úř. věst. C 245, s. 21). Řízení zahájené tímto rozhodnutím má za cíl doplňující zkoumání postupu zahájeného Komisí dne 23. října 1999, v němž Komise přijala dne 19. června 2002 konečné zamítavé rozhodnutí (Úř. věst. L 247, s. 27). V tomto zamítavém rozhodnutí Komise konstatovala, že ceny Deutsche Post AG za službu doručování balíkových zásilek ode dveří ke dveřím byly pod úrovní přírůstkových nákladů a že tato agresivní rabatová politika nespadá do povinnosti univerzální služby.
Žalobkyně k odůvodnění své žaloby uplatňuje, že napadené rozhodnutí porušuje základní zásady řízení. Zejména se podle ní jedná o porušení zásady ochrany legitimního očekávání, jelikož Komise zná rozhodné skutečnosti již řadu let a s nimi související rozhodnutí o ukončení řízení přijala dne 19. června 2002. Navíc byla porušena práva účasti Spolkové republiky Německo i žalobkyně na řízení, neboť jim nebyla poskytnuta možnost zaujmout k napadenému rozhodnutí před jeho přijetím stanovisko. Konečně je v této souvislosti uplatňováno, že se jedná o porušení nařízení (ES) č. 659/1999 (1), neboť z jeho systematiky vyplývá, že zamítavé rozhodnutí, jako je rozhodnutí ze dne 19. června 2002, je konečné a že žalovaná nemůže učinit skutečnosti, které již byly s konečnou platností posouzeny, předmětem nového řízení v oblasti státních podpor.
Žalobkyně dále uplatňuje, že žalovaná porušila povinnost uvést odůvodnění na základě článku 253 ES a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, jelikož z napadeného rozhodnutí jasně nevyplývá, jaká opatření zamýšlí Komise označit za státní podporu, a kromě toho v tomto rozhodnutí není obsaženo právní posouzení.
Konečně je tvrzeno porušení čl. 87 odst. 1 ES a článku 88 ES, jelikož opatření uváděná v napadeném rozhodnutí nelze označit za státní podporu.
(1)  Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999 kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

Full & Egal Universal Law Academy