EUR-Lex -  62006CJ0464 - CS

Věc C-464/06
Řízení zahájené společností
Avena Nordic Grain Oy
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus)
„Zemědělství – Režim vývozních náhrad pro zemědělské produkty – Nařízení (ES) č. 800/1999 – Článek 5 – Podání vývozního prohlášení – Předání telefaxem“
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. října 2007          
Shrnutí rozsudku
Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady
(Nařízení Komise č. 800/1999, článek 5)
Článek 5 nařízení č. 800/1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení č. 90/2001, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby příslušné celní orgány přijaly vývozní prohlášení týkající se zemědělských produktů, které bylo předáno telefaxem, jestliže k tomuto předání došlo před nakládkou pro přepravu k vývozu, takto předané prohlášení obsahuje všechny údaje nezbytné k umožnění fyzické kontroly vyváženého zboží a při dotčené vývozní transakci nedošlo k žádnému podvodu nebo pokusu o podvod. Tak je tomu tehdy, pokud zboží uvedené ve vývozním prohlášení předaném telefaxem dorazilo do třetí země, v níž se nachází jeho místo určení, a originál prohlášení zaslaný později zcela souhlasí s prohlášením předaným telefaxem. Předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení naplněny.
(viz bod 26 a výrok)






ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
18. října 2007(*)
„Zemědělství – Režim vývozních náhrad pro zemědělské produkty – Nařízení (ES) č. 800/1999 – Článek 5 – Podání vývozního prohlášení – Předání telefaxem“
Ve věci C‑464/06,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Korkein hallinto-oikeus (Finsko) ze dne 16. listopadu 2006, došlým Soudnímu dvoru dne 20. listopadu 2006, v řízení
Avena Nordic Grain Oy
proti
Maa- ja metsätalousministeriö,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Rosas, předseda senátu, J. Klučka, A. Ó Caoimh (zpravodaj), S. Lindh a A. Arabadžev, soudci,
generální advokát: V. Trstenjak,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
–       za Avena Nordic Grain Oy K. Viljanen, jako ředitelkou,
–       za finskou vládu J. Heliskoskim, jako zmocněncem,
–       za Komisi Evropských společenství P. Aaltem a F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 5 nařízení Komise (ES) č. 800/1999 ze dne 15. dubna 1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 102, s. 11; Zvl. vyd. 03/25, s. 129), ve znění nařízení Komise (ES) č. 90/2001 ze dne 17. ledna 2001 (Úř. věst. L 14, s. 22; Zvl. vyd. 03/31, s. 205, dále jen „nařízení č. 800/1999“).
2       Tato žádost byla podána v rámci řízení zahájeného společností Avena Nordic Grain Oy (dále jen „ANG“) proti rozhodnutí Maa‑ ja metsätalousministeriö (ministerstvo zemědělství a lesnictví, dále jen „ministerstvo“), které je ve Finsku orgánem spravujícím podpory financované z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), ohledně odmítnutí vyplatit vývozní náhradu.
 Právní rámec
 Právní úprava Společenství
 Kontrola zemědělských produktů při vývozu
3       Nařízení Rady (EHS) č. 386/90 ze dne 12. února 1990 o kontrole prováděné při vývozu zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady nebo jiné částky (Úř. věst. L 42, s. 6; Zvl. vyd. 03/10, s. 26), stanoví ve svém čl. 2 písm. a), že členské státy provádějí „fyzickou kontrolu zboží [...] při plnění celních vývozních formalit a před udělením povolení vyvézt zboží, a to na základě dokladů předložených na podporu vývozního prohlášení“.
4       Nařízení Komise (ES) č. 2090/2002 ze dne 26. listopadu 2002, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 386/90, pokud jde o fyzickou kontrolu prováděnou při vývozu zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady (Úř. věst. L 322, s. 4; Zvl. vyd. 03/37, s. 388), uvádí ve svém čl. 5 odst. 1, že „fyzickou kontrolou“ ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení (EHS) č. 386/90 se rozumí „ověření shody mezi vývozním prohlášením, včetně dokladů předložených na jeho podporu, a zbožím, pokud jde o jeho množství, povahu a charakteristiky“.
 Prováděcí podmínky režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty
5       Čtvrtý, šestý a šedesátý třetí bod odůvodnění nařízení č. 800/1999 uvádějí:
„(4)  vzhledem k tomu, že ve smyslu tohoto nařízení je dnem vývozu den, během kterého celní orgány přijmou akt, kterým deklarant vykazuje svoji ochotu uskutečnit vývoz produktů, u kterých žádá o výhodu vývozní náhrady; že účelem tohoto aktu je upozornit zejména celní orgány na skutečnost, že zamýšlená operace je uskutečňována za pomoci fondů Společenství a aby tyto celní orgány prováděly přiměřené kontroly; že tímto přijetím jsou produkty umístěny pod celní dohled až do jejich skutečného vývozu; že datum slouží jako odkaz pro určení množství, povahy a vlastností vyváženého produktu;
[…]
(6)       vzhledem k tomu, že pro správné používání nařízení [č. 386/90], naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 163/94 [Úř. věst. L 24, s. 2; Zvl. vyd. 03/16, s. 12], je třeba stanovit, aby ověření shody mezi vývozním prohlášením a zemědělskými produkty bylo provedeno v době nakládky kontejneru, nákladního automobilu, plavidla nebo jiného podobného přepravníku;
[…]
(63) vzhledem k tomu, že předpisy Společenství stanoví, že vývozní náhrady jsou poskytovány pouze na základě objektivních měřítek, zejména co se týče množství, povahy a vlastností vyváženého produktu a jeho zeměpisného místa určení; že na základě získaných zkušeností je třeba vystupňovat opatření pro boj s nesrovnalostmi, a zejména pro boj s podvody škodícími rozpočtu Společenství; že za tímto účelem je třeba přijmout opatření k odebrání neoprávněně vyplacených částek a k sankcím, které přimějí vývozce, aby dodržovali pravidla Společenství.“
6       Článek 5 uvedeného nařízení zní následovně:
„1.      ‚Dnem vývozu‘ se rozumí den, ve kterém celní orgány přijmou vývozní prohlášení, ve kterém se uvádí, že bude požádáno o náhradu.
2.      Den přijetí vývozního prohlášení je rozhodující pro:
a)       sazbu náhrady, která se použije, nedošlo-li ke stanovení náhrady předem;
b)       jakékoli úpravy, kterými má případně projít sazba náhrady, došlo-li ke stanovení náhrady předem;
c)       množství, povahu a vlastnosti vyváženého produktu.
3.      Jakýkoli jiný úkon, který má stejný právní účinek jako přijetí vývozního prohlášení, je považován za toto přijetí.
4.      Doklad použitý při vývozu pro získání nároku na náhradu musí obsahovat všechny údaje nezbytné k výpočtu náhrady a zejména:
a)      u produktů:
–       popis produktů, případně zjednodušený, podle nomenklatury vývozních náhrad spolu s kódem nomenklatury náhrad a, kde je to nezbytné k výpočtu náhrady, složení příslušného produktu nebo odkaz na něj,
–       čistou hmotnost produktů nebo případně množství vyjádřené v měrných jednotkách, které mají být vzaty v úvahu při výpočtu náhrady;
b)      v případě zboží se použijí ustanovení nařízení [Komise] (ES) č. 1222/94 [ze dne 30. května 1994 stanovícího pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy, společné prováděcí podmínky pro režim přiznávání vývozních náhrad a kritéria stanovení jejich výše (Úř. věst. L 136, s. 5)].
5.      V okamžiku přijetí nebo v okamžiku úkonu uvedeného v odstavci 3 jsou produkty umístěny pod celní dohled [...] dokud neopustí celní území Společenství.
[…]
7.      Všechny osoby, které vyvážejí produkty, pro které žádají o poskytnutí náhrady, jsou povinny:
a)      podat vývozní prohlášení u příslušného celního úřadu v místě, kde budou produkty naloženy pro přepravu k vývozu;
b)      uvědomit tento celní úřad nejméně 24 hodin před zahájením nakládky a uvést předpokládanou dobu trvání nakládky. […]
[...]
Příslušný celní úřad může povolit nakládku poté, co přijal vývozní prohlášení a před uplynutím lhůty uvedené v písmenu b).
Příslušný celní úřad musí být schopen provést fyzickou kontrolu a identifikovat zboží pro přepravu k úřadu výstupu z celního území Společenství.
[…]“
 Vnitrostátní právní úprava
7       V souladu s článkem 9 zákona o elektronických podatelnách veřejné správy [Laki sähköisestä asioinnista viranomaistoiminnassa (13/2003)] a s článkem 18 zákona o elektronickém podpisu [Laki sähköisistä allekirjoituksista (14/2003)] lze správní řízení zahájit elektronicky.
8       Nicméně nařízení ministerstva týkající se provádění systému vývozních náhrad, jistot, vývozních a dovozních licencí a osvědčení o předběžném stanovení [maataloustuotteiden vientituki- ja vakuus- sekä tuonti-, vienti- ja ennakkovahvistustodistusjärjestelmän täytäntöönpanosta annettu maa- ja metsätalousministeriön asetus (1363/2002)] stanoví ve svém článku 4 povinnost předat příslušného celnímu úřadu uvedenému v čl. 5 odst. 7 prvním pododstavci písm. a) nařízení č. 800/1999 originál formuláře vývozního prohlášení.
 Spor v původním řízení a předběžná otázka
9       Dne 14. června 2003 ANG vyvezla z přístavu Vaasa (Finsko) do Kanady dvě zásilky ovsa. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vývozní prohlášení týkající se těchto zásilek bylo příslušnému celnímu úřadu předáno před nakládkou pouze telefaxem a že originál tohoto prohlášení byl předán až po této nakládce. Podle téhož rozhodnutí není mezi účastníky zpochybňováno, že tento originál plně souhlasí s verzí předanou telefaxem, že využití tohoto způsobu předání bylo výsledkem nedorozumění mezi zmocněncem dopravce společnosti ANG a příslušnými celními orgány, k němuž došlo v rámci rozhovoru týkajícího se nakládky, že tyto orgány měly plně možnost provést požadované kontroly, že dotyčné zásilky dorazily do jejich cílového přístavu a že nic neukazuje na to, že by se ANG pokusila zneužít řízení o vývozních náhradách nebo jednat podvodným způsobem.
10     Poté, co se ministerstvo obrátilo na Komisi Evropských společenství s dotazem ohledně platby vývozní náhrady za takových podmínek, Komise v dopisech z 23. května a 30. července 2004 uvedla, že podle jejího názoru ANG nemá nárok na získání této platby, pokud jde o transakci dotčenou v původním řízení.
11     Ministerstvo tedy rozhodnutím ze dne 2. září 2004 odmítlo vyplatit vývozní náhradu, o niž ANG požádala, pokud jde o dotyčné zásilky, a to z toho důvodu, že originál vývozního prohlášení neměly celní orgány k dispozici před okamžikem potenciální kontroly nákladu.
12     ANG podala ke Korkein hallinto‑oikeus (Nejvyšší správní soud) proti tomuto rozhodnutí žalobu. Podle tohoto soudu z rozsudků ze dne 1. října 1998, Nizozemsko v. Komise (C‑27/94, Recueil, s. I‑5581), a ze dne 6. března 2001, Nizozemsko v. Komise (C‑278/98, Recueil, s. I‑1501), vyplývá, že vývozní prohlášení musí být předáno předem ve formě originálu a že prohlášení předané telefaxem obecně nelze považovat za vyhovující. V případě, že by celní kontrola odhalila nesprávnosti, by totiž dotyčný hospodářský subjekt mohl vystavit jiné prohlášení uvádějící správné údaje. Uvedený soud nicméně poukazuje na to, že ve věci v původním řízení vývozní prohlášení předané telefaxem před nakládkou souhlasí s originálem vývozního prohlášení předaným později a že vnitrostátní orgány nemají žádné podezření, co se týče existence potenciálně podvodného jednání, jelikož předání telefaxem bylo výsledkem nedorozumění, k němuž došlo ohledně stanoviska poskytnutého příslušnými celními orgány. Byla-li by tedy věc v původním řízení posuzována podle vnitrostátního práva, pravděpodobně by platba vývozní náhrady společnosti ANG nebyla odmítnuta. Krom toho mohou mít v kontextu věci v původním řízení vliv zásady proporcionality a řádné správy, jež jsou obecnými zásadami práva Společenství.
13     Za těchto podmínek rozhodl Korkein hallinto‑oikeus přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je nutno článek 5 nařízení [č. 800/1999] ve spojení se zásadami proporcionality a řádné správy vykládat v tom smyslu, že příslušný vnitrostátní orgán může přijmout vývozní prohlášení předané před nakládkou telefaxem v případě, kdy má uvedený orgán za to, že neexistuje sebemenší podezření na podvodné jednání, kdy pochybení při předání vývozního prohlášení bylo výsledkem omylu, ke kterému došlo v souvislosti s radou poskytnutou uvedeným orgánem, a kdy tento orgán mohl konstatovat, že podepsaný originál vývozního prohlášení předaný později plně souhlasí s prohlášením předaným telefaxem?“
 K předběžné otázce
14     Svou předběžnou otázkou se předkládající soud táže, zda článek 5 nařízení č. 800/1999 brání tomu, aby příslušné celní orgány přijaly vývozní prohlášení týkající se zemědělských produktů, které bylo předáno před jejich nakládkou pouze telefaxem, pokud nebylo takto jednáno na základě podvodného úmyslu, jelikož toto předání pouze telefaxem bylo výsledkem omylu, k němuž došlo ohledně stanoviska poskytnutého uvedenými orgány, a originál prohlášení předaný po nakládce zcela souhlasí s prohlášením předaným telefaxem.
15     Podle čl. 5 odst. 7 prvního pododstavce písm. a) nařízení č. 800/1999 je každý vývozce zemědělských produktů povinen podat vývozní prohlášení, pokud jde o produkty, pro které žádá o poskytnutí vývozní náhrady. Jak vyplývá z třetího a čtvrtého pododstavce tohoto odstavce, je-li vývozní prohlášení přijato, mohou příslušné celní orgány povolit nakládku, přičemž musí být schopny, jak vyplývá rovněž ze čtvrtého a šestého bodu odůvodnění uvedeného nařízení, jakož i z článku 2 nařízení č. 386/90 a článku 5 nařízení č. 2090/2002, provést fyzickou kontrolu dotyčných zemědělských produktů za účelem ověření, že tyto produkty v okamžiku nakládky odpovídají uvedenému prohlášení.
16     Na základě čl. 5 odst. 4 nařízení č. 800/1999 musí vývozní prohlášení obsahovat všechny relevantní údaje nezbytné k prokázání existence nároku na náhradu a výpočtu její výše (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 1. prosince 2005, Fleisch-Winter, C‑309/04, Sb. rozh. s. I‑10349, bod 31, a ze dne 27. dubna 2006, Elfering Export, C‑27/05, Sb. rozh. s. I‑3681, bod 26).
17     Krom toho podle odstavce 5 tohoto článku jsou produkty v okamžiku přijetí prohlášení příslušnými celními orgány umístěny pod celní dohled, dokud neopustí celní území Společenství.
18     Ze všech těchto ustanovení vyplývá, že ačkoli není výslovně upřesněna forma, v níž musí být vývozní prohlášení podáno, toto prohlášení musí být jednak učiněno písemně, aby bylo zejména možné ověřit, že údaje uvedené vývozcem odpovídají zboží, které má být vyvezeno, a jednak musí být předáno před tím, než zboží opustí celní území Společenství (viz rozsudek ze dne 22. června 1993, Německo v. Komise, C‑54/91, Recueil, s. I‑3399, bod 22, a výše uvedený rozsudek ze dne 1. října 1998, Nizozemsko v. Komise, bod 25).
19     Podání vývozního prohlášení, které je s to tvořit právní základ vývozní náhrady (výše uvedený rozsudek Fleisch-Winter, bod 41), tedy představuje podstatnou formální náležitost v rámci spolupráce zavedené v tomto ohledu mezi vývozcem a příslušnými celními orgány, která jim umožňuje disponovat všemi údaji nezbytnými k výkonu náležité fyzické kontroly dotčeného zboží před jeho nakládkou, za účelem vyloučení, v souladu s šedesátým třetím bodem odůvodnění nařízení č. 800/1999, veškerého rizika nesrovnalostí a zneužití v oblasti vývozních náhrad [viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Elfing Export, bod 31, a co se týče nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1), rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Käserei Champignon Hofmeister, C‑385/03, Sb. rozh. s. I‑2997, body 27 a 28].
20     Přitom, jak v podstatě uplatnili všichni zúčastnění, kteří předložili Soudnímu dvoru svá vyjádření, okolnost, že je prohlášení předáno telefaxem, znamená, že je podán písemný dokument, který byl-li předán před nakládkou dotyčného zboží a obsahuje-li všechny údaje nezbytné k jeho kontrole, nijak nebrání tomu, aby tato kontrola mohla být příslušnými celními orgány provedena.
21     Vývozce ovšem nesmí být schopen upravit svou žádost o vývozní náhradu podle výsledku případné kontroly (výše uvedený rozsudek Käserei Champignon Hofmeister, bod 28).
22     K tomu již bylo rozhodnuto, že příslušné celní orgány nemohou přijmout se zpětnou účinností vývozní prohlášení předložené s cílem získání vývozních náhrad poté, co k vývozu již došlo (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. ledna 2002, British Sugar, C‑101/99, Recueil, s. I‑205, body 68 a 73). Stejně tak nemohou ani provádět kontrolu na základě údajů sdělených telefaxem, když bylo třeba ji provést na základě originálního vyhotovení prohlášení o platbě za účelem předběžného financování náhrad, vyplývá-li z toho riziko neoprávněného vyplacení dotací tkvící v tom, že dotyčný obchodník by mohl poté, co byla v průběhu celní kontroly uskutečněné na základě tohoto telefaxu zjištěna nesprávnost, podat jiné prohlášení uvádějící správné údaje (viz výše uvedený rozsudek ze dne 6. března 2001, Nizozemsko v. Komise, bod 70).
23     Takovéto riziko je však vyloučeno, pokud při vývozní transakce nedošlo ze strany vývozce k žádnému podvodu nebo pokusu o podvod, jelikož zboží uvedené ve vývozním prohlášení předaném telefaxem dorazilo do třetí země, v níž se nachází jeho místo určení, a originál prohlášení zaslaný po nakládce zcela souhlasí s prohlášením předaným před nakládkou telefaxem.
24     Za takovýchto okolností nemá předání vývozního prohlášení telefaxem pro správné fungování režimu vývozních náhrad žádné skutečné důsledky.
25     Předkládajícímu soudu přísluší, aby s ohledem na skutečnosti obsažené ve spise, jenž mu byl předložen, ověřil, zda podmínky uvedené v bodě 23 tohoto rozsudku jsou ve věci v původním řízení naplněny.
26     Na předběžnou otázku je tedy třeba odpovědět, že článek 5 nařízení č. 800/1999 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby příslušné celní orgány přijaly vývozní prohlášení týkající se zemědělských produktů, které bylo předáno telefaxem, jestliže k tomuto předání došlo před nakládkou pro přepravu k vývozu, takto předané prohlášení obsahuje všechny údaje nezbytné k umožnění fyzické kontroly vyváženého zboží a při dotčené vývozní transakci nedošlo k žádnému podvodu nebo pokusu o podvod. Tak je tomu tehdy, pokud zboží uvedené ve vývozním prohlášení předaném telefaxem dorazilo do třetí země, v níž se nachází jeho místo určení, a originál prohlášení zaslaný později zcela souhlasí s prohlášením předaným telefaxem. Předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení naplněny.
 K nákladům řízení
27     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 5 nařízení Komise (ES) č. 800/1999 ze dne 15. dubna 1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 90/2001 ze dne 17. ledna 2001, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby příslušné celní orgány přijaly vývozní prohlášení týkající se zemědělských produktů, které bylo předáno telefaxem, jestliže k tomuto předání došlo před nakládkou pro přepravu k vývozu, takto předané prohlášení obsahuje všechny údaje nezbytné k umožnění fyzické kontroly vyváženého zboží a při dotčené vývozní transakci nedošlo k žádnému podvodu nebo pokusu o podvod. Tak je tomu tehdy, pokud zboží uvedené ve vývozním prohlášení předaném telefaxem dorazilo do třetí země, v níž se nachází jeho místo určení, a originál prohlášení zaslaný později zcela souhlasí s prohlášením předaným telefaxem. Předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení naplněny.
Podpisy.
* Jednací jazyk: finština.

Full & Egal Universal Law Academy